Znáš takové to, když se snažíš lidi k něčemu namotivovat, protože víš, že to má smysl, že to rozvine skupinu, organizaci. Ale ostatní jsou vůči tomu rezistentní, nechtějí změnu, bojí se toho, jsou spokojení s tím, co je. Ale když se to pak povede a udělá, tak jsou vlastně všichni z toho šťastní. Vidím to všude kolem sebe: „Jooo, jsme super skupina, kámoši a děláme hustý věci, povedlo se to a to. Ale když přijde na plánování schůzek, nebo propagace, první schůzky, tak do toho nikdo nechce.“ „Jooo, uděláme velkou párty, akci a budeme hustí… Nojo, ale nikdo to už nechce organizovat. Nakonec se to nějak udělá a pak se poplácáme po ramenou, jak to bylo super.“ „Nebo se plánují veřejné akce, ale lidi nechcou rezervovat místa pro prvoúčastníky, kteří by pak mohli vplout do organizace, stát se součástí a rozvíjet ji. Radši přijmou hned všechny lidi, co jezdí furt. Je to jednodušší.“ Víš, co tím myslím? Jaké máš zkušenosti? Jak s tím pracuješ? Pojď se o tom pobavit formou diskuze. S tématem nemám žádné odborné zkušenosti a zajímá mě.